V pátek 12. srpna 2011 se přišly s Václavem Svobodou do smuteční síně prachatického hřbitova stovky jeho příbuzných, přátel a známých. Písničkami se rozloučili i muzikanti z folklorních souborů Libín-S a Libín.
Široký, hluboký ty vltavský tůně, měl jsem já panenku, měl jsem já panenku, teď mi srdce stůně...
Jako bychom ho stále slyšeli zpívat, ten sametově měkký baryton, kterým si získal srdce diváků, přestože tóny jeho života dozněly na zrodu dne 8. srpna 2011.
Tenkrát jako dnes jsme společně vzpomínali na začátky, jak mladý Václav Svoboda na popud svého přítele malíře Cyrila Chramosty založil hudební skupinu ze svých kamarádů, aby „Cyrilovi“, jak mu říkal celý Husinec, zazpíval na vernisáži jeho milované lidové písně. A tak zněly v Husinci, Prachaticích, Netolicích, Praze, v Písku. Václav hledal ve starých sbornících, pak sedl a upravil doprovod.
Ještě si zazpíval se souborem Libín-S při oslavě jeho dvacátého výročí.
Když ho oslovila kolegyně ve sborovně Střední pedagogické školy, aby zahrál pro skupinu děvčat, se kterými tancovala na hodinách tělesné výchovy, měl už se svou kapelou slušný repertoár. A protože byl muzikant tělem a duší, upravoval a psal další a další písničky a melodie. Tak vlastně vzniknul soubor Libín.
Když přišel rozporuplný rok 1989 založil ještě soubor Libín-S, pro který psal hudební a taneční pásma. Svým zpěvem a optimistickým přístupem k životu a lidem rozdával a potěšil posluchače v Itálii, Francii, Německu, Rakousku, ve Španělsku i na Kanárských ostrovech.
-------------------------------------------------------------------------------------------------------------
Když šlo o muziku, neznal únavu.
Proto jsme přesvědčeni, že bude muzicírovat a koukat na nás i v těch nebeských výšinách.
Ať mu tedy zvoní jasné tóny!
-------------------------------------------------------------------------------------------------------------
 |
| Jelení Vrchy, zahájení plavební sezóny 2011 |
